Karpatské cestovní zprávy

Nejnovější články

Nestaví-li dům Hospodin

2. září 2009 v 21:58 | Úvahy a kázání

Židům 3:1 Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše:

2 byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i 'Mojžíš byl věrný v celém Božím domě'.

3 Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu je víc nežli dům sám.

4 Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh.

5 Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno.

6 Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.

Žalm 127, 1 Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.

2 Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.

Kázání: Bratři a sestry, kdybych se já snažil sestrojit počítač, tak by to nedopadlo dobře. Přenechám tuto práci technikům, kteří to umí.

Každý výrobek, každá stavba potřebuje schválení od úřadu. Naše jistota, že zrovna naše jednání by měl Bůh požehnat, často zavání soustředností. My se sice nechováme jako sebevědomí američtí vojáci v Iráku, nebo Afgánistánu, ale náš hřích je v tom, že se stavíme do pozice chytřejšího, který si vždycky počká, který chce být vždycky v lepším světle.

Boj není váš, ale Boží. Tato církev není naše, je to církev živého Boha, je to církev Ježíše Krista. To potřebujeme slyšet, my, kteří vedeme tento sbor. My potřebujeme bázeň Boží, protože spravujeme církev živého Boha, neopatrujeme muzeum, s vycpanými exponáty, ale procházíme se mezi bratry a sestrami, kteří jsou svatí díky posvěcení Ducha.

Duch i nevěsta praví, přijď. Ano, přijď brzy, Pane Ježíši. Kdyby nám došlo, že stojíme před tváří živého Boha, zastavili bychom své kritiky, zastavili bychom své pohrdání, svoji zlobu vůči druhým. Je na čase si uvědomit, že jsem kámen, který svými ostrými hranami zraňuje druhé, a ty zranění jsou velice bolestivé, i když lidé nedají nic znát, přece jenom je dusí veliká bolest, zklamání a smutek, nad ztrátou lásky. A je to jedině Láska, která nás drží při sobě, je to jedině láska, která ohlazuje ty ostré hrany. Čím ostřejší hrany, čím nepravidelnější tvar, tím více je potřeba malty, tedy lásky k tomu, abychom zapadli mezi druhé, abychom je drželi. To není o tom, že jsme nepatřiční, ale o tom, že se musíme nechat formovat, nechat spojit láskou. Ježíš má lásky dost.

Zásadní věc - malta Boží lásky.

Další věc - Nestaví - li Hospodin. Co jsme my? Pokorní služebníci, kteří mají vědět, kde je jejich místo. Je to těžké, si to připustit, protože my bychom chtěli mít o všem přehled, chtěli bychom vždycky rozhodovat sami. Akorát, že je třeba, abychom si uvědomili, že je dobré nechat Boha stavět, to co my nesvedeme, to o co se snažíme. Proč? Bratři a sestry - On postavil - stvořil Dům, na kterém bydlí celé lidstvo. A jak jej postavil? Dobře. Velice dobře, a skvěle.

Celá stavba stvoření drží také maltou Boží lásky, silou Ducha ožívá to, co je mrtvé.

Otče můj, Stvořiteli, Staviteli světa, Pane církve, Ty jediný, který držíš svou rukou celé stvoření, nauč nás budovat dům, pro všechny národy, pro všechny lidi.

Bratři a sestry, když Bůh tvořil a jednal, byla s ním Moudrost. Bylo potěšením, dívat se jak tvoří.

Třetí věc - Moudrost. Když se díváme na ten složitý mechanismus, na tu stavebnici, která je složena z mnoha různých kamenů, cihel a kostek. Tak nevím, jak vy, ale já volám: Pane Bože, pomoz nám, smiluj se. Neexistuje systémové řešení, toho jak stavět tento sbor, neexistuje knížka, kterou bychom vzali jako návod, jako příručku a pak zaprvé, zadruhé jednali. Ale to co je, je přístup Ježíše Krista jako Pána domu, velice osobní přístup. Bratři a sestry učedníků byl konkrétní počet, to nebyla masa. Právě že ta bezejmenná masa, Ježíše často opustila, ale ty které známe jménem, ty si navždy zapsal Bůh do své dlaně a dal jim moudrost, dal jim sílu, aby jednali v moci Ducha.

Jakmile přestaneme vnímat Boží stavbu jako pestrou mozaiku, složenou z mnoha jedinečných kamenů, začneme počítat počty, budeme se bavit o lidech jako o kusech, budeme mít blízko k tomu, abychom si v církvi počínali, jako si počínali agronomové, živočicháři v Jednotných zemědělských družstvech. To není moudré a vůbec Ježíš byl těžce zaměřen na jedince, ne na kvantitu.

Pokud si to neuvědomíme, nepříjdou lidé, kteří by jinak rádi složili svou hlavu v domu pokoje. A vůbec myslím si, že stavět moudře znamená, nečekat až příjdou, ale vyhledat je.

Poslední věc, moudrý stavitel hledá kameny, které chce Boží láska uzdravit a ochránit pojivem bratrskosti.

Výzva: Hledají se dobří a citliví stavitelé: Jak dlouho se stavěla Svatovítská katedrála? Jak dlouho se stavěly ty krásné chrámy? Velice dlouho a pečlivě, klenby musely být udělány dobře, jinak by spadly.

Hledají se dobří a citliví stavitelé pro tento sbor - Lidé milující a uvědomující si, že Boží láska zhladila jejich hrany, lidé s bázní Boží, kteří plní síly Ducha jednají moudře. A vždy s tím, že bratr a sestra je v Božích očích vzácným darem.

To, že nám odešli někteří dobří stavitelé, ještě neznamená, že je konec. Ano, možná se mnohdy nadarmo namáháme, a je to nekonečné. S bázní nechejme ten soud na Bohu a přijměme milost, znova začít. Vždyť v čem jiném by měla spočívat moudrost stavitele, než v tom, že se dokáže obrátit od svých chyb a poučit z nich? To, že někdo odešel, proč by se nemohl vrátit? Ale ne, jako Geroj, ale pokorný služebník. Abychom si toto a mnohé jiné věci uvědomili, potřebujeme prožít oheň zkoušky, třeba takové, jako když nám voda zaplaví dům. Třeba takové, že přijdeme o prostředky a nemáme nic. A přece nejdůležitější věcí dobrého stavitele a muže a ženy moudré je: Když jsem přišel o všechno, Mám tebe, Pane, a to je to jedno jediné, co potřebuji. Mám Tebe, Pane - pokladnice vroucí lásky, naděje a síly. Už vidím místo, kde je nutné začít, kde potřebují pomoc, vidím, že tam lidé potřebují lásku.

Počet komentářů: 1

Slovem života

2. září 2009 v 21:56 | Úvahy a kázání

I. čtení: Genesis 2:4-9
⁴ Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,
⁵ nebylo na zemi ještì žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.
⁶ Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.
⁷ I vytvořil Hospodin Bůh človìka, prach ze zemì, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.
⁸ A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východì a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
⁹ Hospodin Bùh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.

Žalm 36, ⁸Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože!

Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.

⁹Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu,

z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.

¹⁰U tebe je pramen žití,

když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.

Modlitba: Dechem života mě oživ, ty sám Pane. Dechem života mě oživ, protože jsem ještě mrtvý ve vinách a hříších. Čekám na Tebe, Dárče života, Tvůrče vesmíru a našeho světa.

1. Úžasný život - Stvořitelova akce

Důležité je říct, že na počátku nebylo nic, co bychom nazvali životem. Život je dar Stvořitele. Všechno zelené stromoví, byliny a ovocné stromy. Všechno bylo rozmanité, pestré.

- Který je charakteristický tím, že roste

Když Bůh vdechl život do zeleně a do organizmů a zvířat dal jim možnost se rozmnožovat. Požehnání Hospodinovo je nosným aktem života. Bůh vidí a říká, že je to dobré.

- Který je charakteristický tím, že byl s láskou tvořen

To znamená, že Stvořitel si dal záležet. Je potřeba velikého umění, aby z prachu země vznikl člověk. Je potřeba dát mu tvar a vdechnout život.

- Který je charakteristický tím, že s moudrostí učiněn

Moudrost, která zaznívá z Písma, byla samozřejmě u stvoření, hrála si na zemi. Můžeme se domnívat, že Bůh si libuje v jednoduchosti, zrovna jako v detailu. Bůh dokonce mnohé živočichy obdařil nepraktickými barvami, které jsou ale krásné. Bůh tvořil tak, aby ho to těšilo, a protože stvořil člověka k obrazu svému, řekněme, že Bůh tvořil i pro potěchu a radost člověka.

- Tam, kde je láska, tam to roste

Tam, kde je při díle Stvořitelova ruka, život vzkvétá. Tam, kde jeho laskavé jednání zasáhne srdce lidí, tam se rozrůstá láska. Bratři a sestry pohleďte, s jakou líbezností Bůh tvořil svět, s jakou dokonalou bravurou Bůh tvořil člověka, pohleďte, jaké krásné dary nám dal, když se lidé navzájem, obohacují, tím nejlepším, co v nich je.

2. Neživot - ďáblova faleš, náhražka, která je mrtvá

Do světa ovšem vešel hřích. Který znamenal nedostatek Boží přítomnosti. Bůh najednou nebyl v jednání lidí, a jejich skutky začaly být zlé. Hřích ničí, hřích přináší smrt.

- Destrukce v řeči

Možná se hřích umí zabalit, do krásných, podlézavých slov. Zlé jednání umíme jakkoli zaonačit, aby nevyšlo najevo, jak moc nám chybí tu nebo onde. To, od toho zlého se učíme falši, lži, která vede opět jen a jen ke smrti.

Velice mnoho našich rozhovorů, aniž by bylo v jádru zlých, je ovšem vedeno o zlých věcech. Často se až příliš mnoho zaobíráme mrtvými věcmi, ze kterých život nečiší. Ze kterých ovoce nebude, jen rozkol, zlá krev, nejistota.

Neživot může být zabalen i do zdánlivě pozitivní řeči, pokud je neupřímná, pokud je pokrytecká. Řeč plná neživota je taková, která nemá pochopení pro to, když někdo něco tvoří, když chce laskavě druhému pomoct. Řeč neživota je nepřejícná. Ž 36:3-5 Lichotí si ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti. ⁴ Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře. ⁵ Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého.

- Destrukce v jednání

Pokud je naše jednání oko za oko a zub za zub, pohybujeme se stále na rovině zákonu Hříchu a smrti, jak říká epištola Římanům. Pokud je naše víra na podkladu zákona: Něco za něco, nechápeme stále Boží milost, odpuštění a nepřijali jsme jeho skutečnou lásku.

Všechno dobré jednání nás pak velice unavuje a vysiluje. A ve skutečnosti se nám zdá nemožné, žít zbožně. A pak je nám to jedno a zachvacuje nás lhostejnost, ďábel se směje, jak jsme mi naletěli, že víra v Ježíše Krista je otázka výkonu. Neustálé obviňování a stres z toho, že jsem nemožný, a že už nemohu Bohu přijít na oči, nás odkloní od Božího milosrdenství, které chce Bůh prokázat zejména mě. Už jsi prosím tě, odpočiň, od tvojí horečnaté snahy, všechno udělat a změnit.

- Zákon hříchu a smrti

Samozřejmě, že si použije druhých lidí, aby nás obvinili, a zostudili. Jsou tací, kteří se stanou soudci Boha, a povýší se nad něho, ať už že se jim zdá nedokonalý. Zdá se jim nemožné žít podle Ježíše Krista, a proto se mu začnou vysmívat. Začnou zlehčovat Boží milost, a to je velice destruktivní, protože takové pohrdání člověka zavede na cestu pýchy, která končí pádem. Takový člověk je natolik zdatný, že si vytvoří své náboženství, svoji morálku, a zavrhne Ježíše Krista, protože se mu zdá nedokonalý. Ve skutečnosti uctívá jenom mrtvé modly.

3. Cesta Ducha života

Ježíš Kristus byl obdařen Slovem života:

- Duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy = Iz 11, 2

Všimněte si, že vyrostl z něčeho, co se zdálo již mrtvé, z pařezu. Boží lid se zdál staletí před jeho příchodem skutečně oslabený a apatický, navíc pod římským jhem. Ježíš potřeboval mocnou posilu na tu náročnou cestu, potřeboval řekněme tu nejlepší výzbroj. Jako si dneska berou na expedici do extrémních podmínek Velehor, nebo Arktidy, jinak by nepřežili. Tou nejlepší výzbrojí je Duch moudrosti, rady, odvahy, poznání a úcty.

Musíme si uvědomit, že i my potřebujeme tuto Moc z výsosti. Tím více, čím se nemůžeme dostat přes nástrahy našeho sobectví a svévole a těla. Pozorujeme, že v našich životech je při díle zákon toho, že když chci činit dobro v dosahu je jen zlo. A činím často, to co nechci, apoštol Pavel říká, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Kdo mě vysvobodí z mé ubohosti?

- Ř 8:1-2
^{CEP 1}Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, ² neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

I když to mým životem zmítá na obě strany a nedaří se jít jasně a věrně za Bohem, právě proto potřebuji slyšet, že je tady cesta, která skutečně osvobodí. Bůh vidí, jaké to s námi je, a proto posílá Ducha života, aby nás naučil žít se Stvořitelovou radostí, s jeho laskavostí, a s jeho rozhodným odmítnutím hříchu.

- Nová tvůrčí invence

I když vím, že jsem zranitelný, přesto toužím pobýt ve stínu křídel našeho Otce, kde je dobře. Lidé touží po milosrdenství a hledají ho, víc než co jiného, protože potřebují slyšet je ti odpuštěno, přijímám Tě, vždycky jsem tě měl rád. Milost je líbezná, je krásná, jako to nejlepší jméno. Je úžasné najít novou chuť do života, je výborné nechat se občerstvit, tím nejčistším Slovem, co Bůh má. Milost je nakažlivá, když se směje. Když se na nás někdo krásně zasměje, aniž by měl důvod, skutečně nás to potěší. Když nás někdo přijme, aniž bychom mu k tomu dali podnět, překvapí nás to tak, že se cítíme mnohem lépe. Ožíváme. Proč? Abychom pokračovali ve Stvořitelově dílu. Obnově života tam, kde poušť, tam kde již ohně vyhasly, tam, kde již stromy vykáceli. Ale možná se najde nějaký uhlík, který Ježíš rozfouká, možná se najde živý pařez, ze kterého díky vláze Božího ducha vyraší pruty.

- Krásné nápady

Ř 12:2
² A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Máte nápady, které jsou krásné? Co je Bohu milé, to je důležité hledat, a tam bude i život.

Přidat komentář

živé svědectví

2. září 2009 v 21:51 | Úvahy a kázání

1 Tes 1,4 Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným,

5 neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého

a v přesvědčivé plnosti. Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás.

6 A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého.

7 Tak jste se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Acháji.

8 Od vás pak se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Acháji,

ale o vaší víře v Boha se ví všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili.

9 Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu,

abyste sloužili Bohu živému a skutečnému

10 a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše,

jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

Kázání: Je něco zvláštního na tomto místě, díky víře otců, díky probuzení, které tady bylo. Možná že v tom všem, jako v tom, že tento region leží na hranici dvou států, dostáváme pocit zvláštnosti, výjimečnosti. Ale nenechme se plést, v tomto textu se mluví o jiné výjimečnosti: "Víme přece, milé sestry a milí bratři, že patříme k vyvoleným." Uvědomuji si, že jsem vyvolán ze smrti? Měl jsem jít na smrt, a pak náhle v průvodu, ve kterém jsem kráčel na smrt, zaznělo mé jméno. Pojď, člověče, nejsi hoden smrti, jsi stvořen pro život.

A než jsme se nadáli, byli jsme daleko od propasti smrti. To Boží moc, a jeho síla, neotálela a jednala, protože soužení a tíseň smrti nás ochromuje, a místo toho, abychom uhli od okraje propasti, stále jakoby zhypnotizování směřuje, abychom spadli dolů.

Bratři a sestry, mám za to, že celé generace křesťanů nepoznaly Boží moc, jenom akademické debaty. Nepoznali jsme osobně sílu Ducha svatého, protože jenom stále omíláme to, co prožil někdo druhý, ale naši otcové, byť mnozí byli Bohabojní, nemohou dnes žít naše životy. Pokud onu přesvědčivou plnost evangelia, tedy to, že evangelium na všechno stačí, nepoznáme dnes, je naše víra nepřesvědčivá, a ani množství slov, knih nenahradí upřímnost Ježíše Krista, kterou se naučíme, jednat jako On.

Všimněte si, že evangelium se často nepřijímá na pohodových oslavách, ideálně nachystaných akcích, ale v mnohé tísni. Pokud na nás nedolehne jakási existencionální starost, nezní naše sluchu evangelium příjemně. Mám za to, že lidé v existencionálních tísních, slyší evangelium rádi, protože zní jako dobrá zpráva a tak to má být. Lidem bohatí, tuční, spokojení sami se sebou berou evangelium jako cosi nepříjemného, čím mají tendenci moralisti otravovat vzduch.

Bratři, dědictví víry, které se tady předávalo, byla vzácná věc, to samo o sobě platí i dnes. Ale tomu zlému, se podařilo nějak zdiskreditovat naše dědictví, a už jenom když zazní slovo dědictví víry, odkaz otců víry, tradice moravských bratří, musím vám z bolestí v srdci říct, to není to pravé ořechové pro dnešního člověka, byť to zní pravdivě.

Jak to udělat, aby naše svědectví odvracelo lidi od model k živému Bohu? A to bych zdůraznil.

Především živou vírou. Především touhou po životě v Bohu, ne po mrtvé liteře.

"Lidé sami vypravují", to je něco na co bych obzvláště upozornil. To je veliké vítězství, když to co se dělo v církvi zaujalo lidi kolem natolik, že si vypravují. Oni sami dělají za nás tu těžkou práci, vypravují si mezi sebou, na místech, kam se křesťané nikdy nedostali.

O čem vypravují, "jak jste nás přijali", to je něco neskutečného, asi bylo vidět takové obětavosti a lásky, že to byla neskutečná věc pro lidi kolem.

Bratři a sestry už mnohokrát jsem se setkal s chladným kalkulem, když jsme cosi chystali a snažili se evangelium předat a žít v Kristu, tak jsem viděl, že mnoha lidem, dokonce mnoha mladým lidem, nezáleží na Ježíši, ale na tom, jestli půjdou včas spát, jestli si stihnou zajít ještě na akci, jestli se někde lépe nají, jestli to náhodou nebude nepříjemné. V podstatě jsem spíše slyšel spoustu otazníků a nedůvěry, na místo snahy pomoct, namísto oběti. Víte co mě zasáhlo, že v takovém prostředí se mě Satan snaží dostat na to, abych kalkuloval také tak. Kdyby měl apoštol Pavel řešit to, kolik by ho stálo, než by z Jeruzaléma došel do Tesaloniky a co víc, než by došel do Říma, to je ještě dál, kolik puchýřů na nohách, kolik nejistoty na cestách, v noci, v hladu. Kdyby tohle řešil dopředu, jako že se nikde v Písmu tohle nepíše a to se o něm píše hodně, nikam by nedošel. Nikdy by nepoznal ty úžasné lidi v Tesalonice, kteří toužili po živém Bohu.

Živá víra se také vyznačuje jednou důležitou věcí, upozorňují na to mnozí vykladači a teologové, že první církev měla živou eschatologii, tedy očekávání Ježíše Krista. Taková církev neměla potřebu se zabydlovat ve svých kostelích-hradech, ale ukládala si poklad v nebesích a aktivně se věnovala budování duchovního domu.

Pán církve velice moudře nezjevil čas, ve kterém se vrátí, protože věděl, jak jsou lidé vypočítaví.

"Stali jste se příkladem všem věřícím v Makedonii a Acháji." To je velice závazné, ale je to velice důležité, stát se příkladem, ale ne proto, že se chci stát příkladem, ale protože žít vírou a to pak inspiruje. Jestli se staneme příkladem, nebo ne, nezáleží na nás, ale důležité je vědět, že jsme stejně divadlem už teď. Bratři a sestry mám velkou obavu, ale že tón s jakým se mluví o našem příkladu, zní ironií, a my jsme spíše vykreslování jako účastníci parodie, kteří se nedokážou zasmát sami sobě, kteří se nedokážou povznést od hry na křesťanství ke skutečnému životu s Ježíšem.

Mám strach ze sebe, kdy se začínám brát příliš vážně, když jsem přesvědčen o důležitosti kosmického úkolu, který mě Bůh svěřil, začínám tím totiž silně otravovat druhé.

Zároveň si dokážu připustit, že tady nejsem proto, abych dělal varieté, abych hrál zábavné show. Přece jenom na mě doléhá tíseň tohoto času, a naléhavost evangelia, a kázání Ježíše Krista.

Žijeme jako učedníci v hojnosti, v nedostatku, v radosti, ve smutku, tam všude ukazujeme na živého Krista. Tak to chtěl, nechtěl komedii, která začíná v 8 ráno, kdy se rozmýšlím, jestli vstanu, a dnes ráno půjdu do kostela, abych to vydržel. Nechtěl komedii, které se říká bratrská láska, když se snažím prostě některým lidem rychle zmizet z očí.

Když jsem se probudil, Ježíš už nějakou chvíli čekal na to, až se ta ubohá, ale přesto milovaná bytost pomalu probere, až se usměje, jestli přestane nadávat. Obrátili jsme se k Bohu živému a skutečnému a to nás ochrání před přicházejícím hněvem.

Modlitba: Na tvou tvář se není možné dívat, protože jsem hříšný, tvé slovo není možné poslouchat, protože je ostré jako meč a bodá mě v útrobách. Chci se ale s důvěrou vydat k trůnu milosti, a nechat tvým slovem ořezat, abych rostl a nesl ovoce. Stále toužím po Tvé blízkosti. Amen.

Přidat komentář